Miluj a dělej, co chceš:

Martin Staněk: akademická farnost Nejsvětějšího Salvátora, úvodník v Salvatore 104/říjen

Vážení a milí,

zvláště vy nově příchozí do naší farnosti, buďte srdečně vítáni na prahu nového akademického roku, kdy už bohužel definitivně - slovy proroka - "končí jásot povalečů!" (Am 6,7).

Chceme povzbudit především ty z vás, kteří jsou letos takzvaně vytrženi z kořenů - nově příchozí do velkoměsta, ty, kteří se nemohou rozhodnout, a zvláště ty, kdo v těchto dnech přehodnocují svůj dosavadní život a hledí na něj novýma očima, vedeni konverzí - aby se nebáli svých rozhodnutí, jsou-li určována autentickým a pravdivým postojem.

Když v roce 1556, v onom roce, kdy do Klementina přišli první jezuité, klečel mladý student Vojtěch Bouček (Adalbertus Bohemus) z Polné v předchůdci našeho kostela Nejsvětějšího Salvátora před svátostí oltářní a rozhodoval se o svém budoucím směřování, ..."viděl ve sv. Hostii Ježíše. A když se ptal ,co by od něho chtěl: Chci (odpověděl hošík), abys byl tam, kde jsi."

Ivetě Korčákové, mladičké vizionářce z Litmanové, odpověděla roku 1992 ve vizi Matka Boží na otázku, zda má vstoupit do kláštera: "ať uděláš cokoliv, udělej to z lásky...". Tato slova nám mohou připomenout i slavné motto sv. Augustina: "Miluj a dělej, co chceš."

Je jisté, že nám to Bůh neusnaďnuje. Marně tak zapichujeme tužku do Bible, abychom našli ten nejvhodnější úryvek, ten určený jen a jen nám, a pak horečně listujeme dále, když tužka ulpí nešťastně na textu o přípravě vnitřností berana nebo o délce závěsu kolem oltáře. Co tedy dělat?

Mladý student si tehdy Ježíšova slova vyložtil jako příkaz ke vstupu do tehdy nově vzniklého řádu jezuitů, kterému kostel i kolej patřily. Vizionářka vstoupila na čas do kláštera, aby z něj po letech šťastně vystoupila. Boží slova (anebo ta slova, která božskou mocí obdařujeme) v člověku totiž zrají hodně dlouho. Rádi bychom znali Boží "názor" na naše rozhodnutí, abychom z našeho pohledu o to lépe plnili jeho vůli.

Jakous taous jistotu má člověk jedině v tom, nakolik je jeho postoj autentický a vnitřně pravdivý. Postoj, který je otevřený Bohu jakožto přicházející budoucnosti, anticipované v naději, a který demaskuje všechny naše falešné motivace a skryté touhy. Svatý Ignác na to vypracoval celou metodu, zvanou "rozlišování".

Pochybnosti o vlastní volbě, kterých bychom se rádi zbavili, lze však také vidět jako znamení určité zralosti - konkrétně neustrnulého postoje a otevřenosti.