BENEDIKT XVI. O SV. TOMÁŠI AKVINSKÉM

Svatý otec dnes přijal členy všech sedmi Papežských akademií, které tento týden pořádaly své společné veřejné zasedání. Jsou to Akademie sv.Tomáše Akvinského, Teologická akademie, Akademie Neposkvrněné (P.Marie), Mariánská akademie, Akademie umění a literatury, Archeologická akademie a Akademie kultu mučedníků. V Klementinském sále apoštolského paláce je představil mons. Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu, pod níž tyto instituce spadají. 350 členů těchto papežských akademií diskutovalo o „Teologické formaci kněží“. Papež ve své promluvě připomněl, že úkolem jednotlivých akademií je přispět svým bádáním k tomu, aby poskytovaly církvi a zejména Sv.stolci příležitosti a vyjadřovací prostředky pro dialog se soudobými kulturami a pro účinné odpovědi na otázky, které se vynořují v různých oblastech lidského vědění a zkušenosti.

„Dnešní kultura je silně poplatná jednak dominující vizi relativismu a subjektivismu, jednak často povrchním, ba dokonce banálním metodám a přístupům, což poškozuje seriózní bádání a reflexi a v důsledku toho také dialog a osobní konfrontaci a komunikaci. Ukazuje se tedy, že je naléhavě a nezbytně třeba znovu vytvářet životní podmínky pro studium a bádání, aby se o různých problematikách mohl vést rozumný dialog a účinná konfrontace v perspektivě společného růstu a formace, které podporují člověka v jeho celistvosti a úplnosti.“

Nedostatek ideových a mravních opěrných bodů poškozuje zejména občanské soužití a formaci mladých generací - pokračoval papež – a musí se na něj odpovědět ideovou i praktickou nabídkou hodnot a pravdy, silných důvodů života a naděje, které mohou a mají zajímat všechny, zejména mládež. Toto nasazení je obzvláště nutné v oblasti formace kandidátů kněžského svěcení.
Benedikt XVI. dále s odkazem na jednu z Papežských akademií, která nese jméno svatého Tomáše Akvinského, připomněl tuto postavu jako „stále aktuální vzor, inspirující dialog s různými kulturami“:

„Tomáš Akvinský totiž dokázal ustavit plodnou konfrontaci jak s arabským, tak s židovským myšlením své doby, důkladně si osvojil odkaz řecké filosofické tradice a vytvořil mimořádnou teologickou syntézu, v níž jsou rozum a víra v plné harmonii. Již ve svých současnících zanechal hluboký a nesmazatelný dojem právě pro mimořádnou jemnost a přesnost své inteligence, velikost a originalitu svého génia a v neposlední řadě také zářivou svatostí svého života. Jeho první životopisec, Guglielmo da Tocco, podtrhuje mimořádnou a pronikavou pedagogickou originalitu svatého Tomáše těmito slovy: „Bratr Tomáš“ – píše – „ve svých lekcích zaváděl nová témata, řešil otázky novějším a jasnějším způsobem pomocí nových argumentů. V důsledku toho ti, kteří naslouchali výuce jeho nových tezí, o nichž pojednával novou metodou, nemohli mít pochyby o tom, že jej Bůh osvítil novým světlem, neboť jak by bylo možno učit nebo sepisovat nová mínění bez nové inspirace od Boha?“ (Vita Sancti Thomae Aqiunatis, in Fontes Vitae S. Thomae notis historici set criticis illustrati, ed. D.Prümmer M.-H. Laureát, Tolosa, s.d.,fasc. 2, str.81).
Myšlení a svědectví svatého Tomáše Akvinského nás vedou k tomu, abychom s velkou pozorností studovali naléhavé problémy a nabídli adekvátní a kreativní odpovědi. S důvěrou v možnosti „lidského rozumu“ a v naprosté věrnosti k neměnnému depositum fidei, je třeba – podobně jako to činil Doctor communis – stále čerpat z bohatství tradice v nepřetržitém hledání „pravdy věcí“.“