Jdi na obsah Jdi na menu
 


Původ jména "filosofie" a zrození Boha Eróta

PŮVOD JMÉNA "FILOSOFIE" A ZROZENÍ BOHA ERÓTA 

 

eros-psyche-rodin.jpg

 

 

   Slovo "filosofie" pochází z řečtiny. Sloveso "filien" znamená „milovat“, „sofia“ označuje nejprve jakoukoli zručnost nebo obratnost, ale posléze zvláště vědění, poznání. především vyšší vědění, jež zahrnuje ctnost a umění žít. Jménem „sofos“ se označuje nejprve ten, kdo je zdatný v povolání a v životě, a pak především ten, kdo je „moudrý“. „Filosofie“ se proto nejčastěji překládá jako „láska k moudrosti“.

     Tohoto slova prý užil už Pythágoráas (kolem 580-500 př.n.l.). O filosofech mluví Hérakleitos z Dresu (kolem 540-480 př.n.l.). Teprve Sokrates (470-399 př.n.l.) dal tomuto jménu význam, který přetrval v dějinách. V dialogu mezi Sokratem a moudrou Diorámou charakterizuje Platón (427-347 př.n.l.) filosofii jako lásku k moudrosti, přičemž lásku k pravdě, dobru a kráse personifikuje v daimónu Erótovi:

DIOTIMA: Když se narodila Afrodité, všichni bozi byli na hostině a mezi nimi i Poros, Důmysl, syn Metidy, bohyně moudrosti. Když byli po jídle, přišla žebrat, jak bývá o hodech, Penia, Chudoba, a stála u dveří. Zatím Poros, zpit nektarem – neboť víno tehdy ještě nebylo – vešel do Diovy zahrady a tam zmožen spal. A tu si Penia, puzena svou bídou, usmyslila mít z Pora dítě; lehla si vedle něho a počala Eróta. Proto tedy je Erós průvodcem a služebníkem Afroditiným, poněvadž byl zplozen o jejích narozeninách, a zároveň je svou přirozeností milovníkem krásna, protože i Afrodíté je krásná. A jako syn Porův a Peniin má takový osud: za prvé je stále chud a docela není hebký a krásný, za jakého je obyčejně pokládán, nýbrž tvrdý a drsný, bez obuvi a na cestách, žije tak jako matka, jsa neustále sdružen s nedostatkem. Ale po otci má zase to, že strojí úklady krásným a dobrým, je zmužilý, smělý a vytrvalý, mocný lovec, jenž stále osnuje nějaké nástrahy, žádostivý přemýšlení a vynalézavý, milovný moudrosti po všechen život, mocný čaroděj, kouzelník a sofista, jeho přirozenost není ani smrtelná, ani nesmrtelná, nýbrž v jednom a témže dni hned kvete a žije, kdykoli dosáhne zdaru, hned zase umírá as opět ožívá silou přirozenosti svého otce, a co získává, vždy zase mu uniká, takže Erós nikdy nemá nouze ani bohatství a také je uprostřed mezi moudrostí a nevědomostí. Je tomu totiž tak. Žádný z bohů nefilosofuje ani netouží státi se moudrým . neboť je moudrý – ani je-li někdo jiný moudrý, nefilosofuje. Naopak ani nevědomí nefilosofují a netouží státi se moudrými; neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrá ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový. Tak nikdo, kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí.

SÓKRATÉS: Kdo tedy jsou, Diotimo, filosofující hledači moudrosti, když to nejsou ani moudří, ani nevědomí?

DIOTIMA: To je jasné již i dítěti, že ti, kdo jsou uprostřed mezi těmito obojími; a mezi ně náleží i Erós. Moudrost je věru jedna z nejkrásnějších věcí a Erós je touha po krásnu, takže Erós je nutně filosof a jakožto filosof je uprostřed mezi moudrým a nevědomým. Také to je u něho následek jeho původu, neboť pochází z otce moudrého a důmyslného, ale z matky, která nemá moudrosti ani důmyslu.  

(Platón: Symposion 203-204)

 

Zdroj: ANZEBACHER,  Arno. Úvod do filosofie, Státni pedagogické nakladatelství, Praha: 1990 ISBN 80-04-26038-1.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář