Jako by člověk nebyl stvořený pro věrnost.

Jak na pouti sahá po cukrkandlu

a nikdy nemá dost.

Vám lidé, jež trápí lhostejnost,

zapůjčím básnika paletu,

propadniv márinskému baletu

bojovat za světa osvětu.

Bez lží a bez přetvářky.

Na stůl vysázím své triumfy:

Básnikovi lásky vrásky sázky

Ty zvíře - bez krásky!

Och světe, máš pro mě další hlášení,

jak zbavit se z tebe nadšení

kde utéct hledat tichý kout

nic nespáchat jen uniknout

vkrásti se do zeměsféry.

Připíjím,

tomu dítěti na radost,

co jančí, nemá nikdy zlost

Jen vřelé srdce upřímnost

by zkousnul kostru kost na kost.

Hledíme spolu kam nás to táhne,

objímáš náhle

ani Tě nehne.

Jako by člověk nebyl stvořený pro věrnost.