FRIEDRICH NIETZSCHE: Tak pravil Zarathustra

S tebou jsem obcházel po světech nejvzdálenějších a nejstudenějších, jako přízrak, jenž dobrovolně běhá po zimních střechách a po sněhu.

S tebou jsem mířil do všeho zakázaného, nejhoršího, nejvzdálenějšího: a je-li co na mně ctností, tedy to, že jsem neměl strachu z žádného zákazu.

S tebou jsem lámal vše, cokoli jsem ctíval ve svém srdci, všechny mezníky a obrazy jsem zpřerážel, za touhami nejnebezpečnějšími jsem běhal - věru, přes jakýkoli zločin jsem jedenkráte přeběhl.

S tebou jsem se odučil víře v slova i hodnoty a velká jména. Svléká-li ďábel kůži, nesloupne se s něho při tom i jeho jméno? Toť totiž také kůže. Ďábel sam je snad - kůže.

Nic není pravda, všechno je dovoleno': tak jsem k sobě promlouval. Do nejstudenějších vod jsem se vrhal po hlavě i po srdci. Ach, jak často jsem tu pak stál nahý jako rudý rak! Ach, kam se mi podělo vše dobro a všechen stud a všechna víra v dobré lidi! Ach, kam se poděla ona prolhaná nevinnost, již jsem kdysi měl, nevinnost dobrých lidí a jejich šlechetných lží!

Příliš často, věru, byl jsem pravdě v patách: a vtom mne ušlápla. Leckdy jsme mněl, že lžu, a hle! teprve tehdy jsem zastihl - pravdu.

Příliš mnoho věcí se mi vyjasnilo: ted mi již nic po nich není. Nic již nežije, co bych miloval - jak mohu ještě milovat sebe samého?

,Žíti podle vlastní chuti nebo vůbec nežíti': tak tomu chci, tak tomu chce i nejsvětější člověk. Ale běda! jakpak bych já měl ještě - chuť?

Mám já ještě - cíl? Mám přístav, do něhož spěje moje plachta?

Mám příznivý vítr? Ach, jen kdo ví, kam pluje, ví též, který vítr je přízniv, kteiý vítr je jeho.
Co mi ještě zbylo? Srdce, mdlé a drzé; těkavá vůle; třepotavá křídla; zlomená páteř.

„Tvé nebezpečí není malé, svobodný duchu a poutníku! Zlý den jsi měl: hled, aby ti nevzešel ještě horší večer! Lidem tak nestálým, jako jsi ty, i žalář se nakonec zdá blaženstvím. Viděls kdy, jak spí chycení zločinci? Spí klidně, kochají se svým novým bezpečím. Střež se, aby tě posléze nezajala nějaká těsná víra, nějaký tvrdý přísný blud! Neboť nyní tě svádí a pokouší vše, co je těsné a pevné.

Ztratils cíl: běda, kterak tu ztrátu sneseš a zda se žertem přes ni přeneseš? Vždyť s ní - jsi ztratil též cestu!

Poběhnu sám, aby kol mne bylo zas jasno. K tomu mi ještě třeba dlouho a vesele být na nohou. Večer se však u mne - tančí!" —

ZDROJ: NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Kapitola stín.