Správnost našeho pohledu na děti míváme v tom, že jejich bytí a způsoby jednání pociťujeme jako něco nadpřirozeného, kdežto o sobě a svých způsobech ten dojem nemávíme. Už to, že jsou děti malé, nám umožňuje, abychom se na ně dívali jako na zázraky. Pochybuji, že ten, kdo má v sobě trochu jemnosti a fantazie, dokáže pohlédnout na dětskou ručičku a nemít z ní tak trochu strach. Myslím, že komické vzezření dětí je tím nejvzácnějším poutem, které drží vesmír pohromadě. Jejich vratká důstojnost je dojemnější, než jakákoliv pokora. Jejich vážnost dává všemu konání více naděje, než tisíc všelijakých umělců. V úžasu jejich velkých zářících očí se zrcadlí hvězdná obloha. A jejich kouzelný, téměř neznatelný nosík nám dává tu nejdokonalejší představu o legraci, která nás čeká v království nebeském.