Jan ze Žatce: Oráč a Smrt (1401)

Země a všechno co v sobě chová je postaveno na pomíjivosti.

Dívej se, sleduj a poznej, jak lidé se zemí nakládají. Jak hory údolí háje pláně lesy pralesy mořské hlubiny a útroby zemské pro bohatství své prozkoumávají. Jak šachty štoly hluboké jámy do země kopou, žíly zemské provrtávají, jak lesy kácí.

Stěny sruby domy, jak vlaštovky slepují, jak úroky zvyšují. Zlata stříbra drahých kamenů vzácných oděvů honosných domů nezměrné množství mají. Štěstí a rozkoší dnem i nocí užívají. Co to je všechno? Marnivost, úpadek mravů, domýšlivost. Všechno pomíjivé jako den. Onemocnění duše.

Válkou a loupeží získávají vše. O co více mají, o to více chtějí. To je marnivost nad marnivost, která tíží lidskou duši. Když je potom pozdě, to jsou všichni pilní. Více než pozemských statků, važme si čistého svědomí.

Monolog Smrti

Knihu možno zakoupit například zde