Předmluva ke knize

Antikrist: pokus o kritiku křesťanství

     Tato kniha náleží nejřidším. Možná, že ani žádný z nich ještě nežije. Budou to asi ti, kdož rozumění mému Zarathustrovi: jakž směl bych se zaměniti s těmi, pro něž dnes už rostou uši? - Teprve pozítří mi náleží. Někteří se rodí pohrobně.

     Podmínky, za nichž se mi rozumí, a pak s nutoností rozumí, - znám je až příliš přesně. Nutno, aby se jen snesla má vážnost, má vášeň. Nutno býti vycvičeným žíti na horách, - nicotný časový žvást o politice a sobectví národů zříti pod sebou. Nutno býti zlhostejněným, nunto nikdy se netázati, je-li pravda užitečnou, stane-li se člověku osudností... Nutna záliba síly pro otázky, k němž nemá dnes nikdo statečnosti; statečnost k zakázanému; předurčení k labyrintu. Zkušenost ze sedmi samot. Nové uši pro novou hudbu. Nové oči pro nejvzdálenější. Nové svědomí pro pravdy, zůstavší až dosud němými. A vůle k hospodárnosti velkého slohu: svou sílu, své nadšení udržet pohromadě... Úcta před sebou; láska k sobě; bezpodmínečná volnost oproti sobě...

     Nuže! To jedině jsou moji čtenáři, moji praví čtenáři, moji předurčení čtenáři: co sejde po zbytku? - Zbytek je pouze lidstvo. - Nutno míti převahu nad lidstvem silou, výši duše, - opovržením...

Friedrich Nietzsche