Je to tam velmi krásné

Thomas Alva Edison, když se chvíli před smrtí probral z mrákot, 1931

Tak už je to tady

Laurince Sterne, 1768

Sbohem přátelé

Alexandr Sergejevič Puškin s pohledem na svou knihovnu, 1837

Pomozte mi prosím vystoupit nahoru. K tomu, abych sestoupil, už pomoci potřebovat nebudu

Thomas More, na popravišti, 1535

Prohřešil jsem se pro Bohu a lidstvu, protože moje dílo nedosáhlo té kvality, jaké mělo

Leonardo da Vinci, 1519

Neplač, co jsem udělal, bylo pro nás všechny njlepší. Nemá to smysl. Nikdy bych se nezbavil té deprese

Vincent Van Gogh bratrovi, 1890

Drahý pane Vernere, neobtěžovalo by vás příliš, kdybych vás požádal, abyste mne navštívil? Oči mi neslouží a nemohu chodit. Jsem velmi nemocen. P.G.

Paul Gauguin prosil tímto lístkem misionáře o pomoc, byl však, než pomoc přišla, nalezen mrtev, 1903

Věřím…věřím pevně, že v nebi se dá malovat

Camille Corot, 1875

A lidé říkají, že Pávie de Chavannes není dobrý umělec

Auguste Rodin, 1917

Je mi pořád líp

Auguste Renoir, 1919

Myslím, že se rána nedočkám

Gustave Courbet, 1877

Pontier, Pontier

Paul Cézanne opakoval jméno kurátora muzea v Aix, který odmítal vystavovat jeho díla, 1906

Naopak

Henrik Ibsen, na slova své ženy: Podívejte, už bude zas brzko v pořádku, 1906

Sto čtyřicet čtyři!

Thomas Fantet de Lagny, francouzský matematik, když už dlouho neodpovídal na otázky a pak se ho zeptali kolik je dvanáct na druhou, 1734

Mám pocit, že zešílím. Už nemohu dál v téhle strašné době. Slyším hlasy a nemohu se soustředit na práci. Bojovala jsem proti tomu, ale už nemohu. Za všechno své štěstí vděčím tobě, ale nemohu pokačovat a zničit ti život

Virginia Woolfová dopis manželovi před sebevraždou, 1941

Ano, opět dobré příznaky, doktore. Umírám na sto dobrých příznaků

Alexandr Pope, 1744

V nebi budu slyšet

Ludwig van Beethoven, umíraje hluch, 1827

Doro, nemohu nabrat dech

Inrico Caruso, 1921

Kéž by si mou hlavu mohl vzít někdo jiný

Gotfried Keller, 1890

Žádný inteligentní panovník nepřišel. Nikdo v království mne nechce za učitele. Nastal čas zemřít

Konfucius, 479 př. n. l.

Mozart!

Gustav Mahler, s úsměvem začal dirigovat neviditelný orchestr, 1911

Neříkal jsem vám, že jsem to psal pro sebe?

Wolfgang Amadeus Mozart o Requiem, 1791

Otevřete i druhou okenici, ať je tu více světla

Johann Wolfgang Goethe, 1832

Ale já mám tak málo času

Alban Berg pracoval na dalším koncertu a žena ho vyzvala, aby se šetřil, 1935

Sire, jsem vám povinen vším, a myslím, že vám nezůstávám nic dlužen, když vám teď dávám Colberta

Mazanin Ludvíku XIV., 1661

Zvláštní pohled na starého člověka, kterému se nechce umřít

Ebenezer Eliot, anglický básník, 1849

Sbohem a pamatujte mých slov!

Epikuros, 270 př.n.l.

Netrpím, přátelé, jenom existovat mi dělá jisté potíže

Bernard de Fontenelle, 1757

Když přijde pan Selsyn, pozvěte ho dál. Jestli budu živ, rád ho uvidím, když budu mrtev, uvidím mne rád on

Henry Fox, anglický státník 1774

Umírajícímu nejde nic snadno

Benjamin Franclin, 1790

Krmte je, až tu nebudu

Guiseppe Garibaldi o ptácích za oknem, 1882

První krok k filosofii je nedůvěřivost

Denis Diderot, 1784

Podívejte se, jak umírám

Diogenes ze Sinope, 323 př.n.l.

Už můžete jít domů, podívaná je u konce

Demonax, 150 př. n. l.

Pánové, pánové, šetřte francouzskou krví

René Descartés jemuž lékaři chtěli pustit žilou, 1650

Je mi chladno a sladko. To je sladkost smrti. Jak to řeknete mému otci?

George Bizet, 1975

Tohle je ostrá medicína, ale účinná proti všem nemocem

Walter Raleigh na popravišti, 1618

Co mi tady předzpěvujete, je falešně. Mohu vás ujistit, že nemáte žádný hlas

Jean Phillipe Ramenu knězi, který ho připravoval na smrt, 1764

Zanikáme, odcházíme, ale pochod času pokrauje navěky dál.

Ernest Renat, 1892

Ó, to chutná báječně, děkuji

Johanes Brahms vypiv sklenici vína, 1897

To stačí!

Emmanuel Kant, patrně o prožitých osmdesáti letech, 1804

Chtěl bych, aby ten tragický výstup byl už u konce a doufám, že jej podám s patřičnou vážností

Edmund Kran, anglický herec, 1833

Cítím, jak nade mnou rostou květy

John Keats, 1821

Nyní jsem sám svým pánem

Marcus Portius Cato mladší, rohodl se zemřít, protože nechtěl žít po Caesarovou tyranií, 46 př. n. l.

Je konec frašky a po chvíli sotva slyšitelně Jdu hledat to velké snad

Francois Rabelais, 1553

Promiňte pane, neudělala jsem to schválně

Marie Antoinette, když šlápla katovi na nohu, 1793, zřejmě tendenční legenda

Jen jediný člověk mi rozuměl…a ani ten mi nerozuměl

George Wilhelm Friedrich Hegel, 1831

Jsem si teď zcela jist, že zločiny této země nemůže smýt nic jiného než krev

John Brown před popravou, 1859

Ctnost je pouhé slovo

Maces Julius Brutus, 42 př. n. l.

Hlava armády (Téte d´armée)

Napoleon Bonaparte, 1821

Svým nepřátelům odpouštět nemusím. Všechny už jsem je dal postřílet

Ramón Maria Narvaez, španělský státník a generál, 1868

To zatracení doktoři do mě nacpali takových léků, že se sotva mohu postavit. Chtěl bych spát

George Gordon Byron, 1824

I ty, Brute

Gaius Julius Caesar, 44 př n. l. (podle literární tradice)

Tak tohle je smrt – dobrá …

Thomas Carlyle, 1881

Proč pláčete? Myslela jste, že budu žít navěky? Předpokládal jsem, že umírání je daleko těžší

Ludvík XIV. své milence Madame de Maintenon, 1715

Jaký umělec světu odchází!

Nero Claudius Caesar, zasadiv si ránu dýkou, 68

Pojďte sem a podívejte se, jak dovede umírat maršál Francie

Michel Ney na konci bitvy u Waterloo, 1815

Jaká nenahraditelná ztráta

Auguste Comte, 1857

Pro mne je to docela přirozené. Znepokojuje mne to jen kvůli tobě

Maurice Maeterlinck své ženě 1949

Mám dost, příteli, ty se zachraň

Gustav Adolf při bitvě u Lutzenu, 1632

Mně se nějak točí hlava, půjdu si lehnout

Antonín Dvořák, 1904

Tisíce pozdravů Balakirevovi

Louis Hector Berlioz 1869

Je zle, velmi zle!

František Palacký, 1876Všechno mé bohatství za jediný okamžik

Alžběta I., královna anglická, 1603

Dejte chlapcům den volno

Anaxagoras, řecký filosof – učitel, když byl tázán, jaké má poslední přání, 484 př. n. l.

Umírám jako jsem žil – nad své poměry

Oscar Wilde se podrobil nákladné operaci, který mu nepomohla, 1900

Ven!

Niccolo Paganini, když kanovník Caffarelli vrazil do pokoje nemocného: „Ah, ah, pane Paganini, teď už to nepůjde vrzat na skřipky,“ 1840

To je konec. Běda mi!

Modest Petrovič Musorgskij, 1881

Toužím odejít co nejrychleji

Olivek Cromwel, 1658

Nechci ji. Chci, abyste mne nechali o samotě

Marie Sklodowská-Curieová

Moji hlavu určitě ukažte davu. Něco takového dlouho neuvidí

George Jacques Danton popravčímu na gilotině, 1794

Ani trochu se nebojím zemřít

Charles Darwin, 1882

Má zahrada, moje zahrada

Vincente Blasco Ibáňez, v exilu, 1928

Udělejte z mé kůže bubny

Jan Žižka z Trocnova 1424, podle legendy

Popravčí je doufám odborník – ostatně mám velice štíhlý krk

Anna Boleynová, druhá žena anglickéo krále Jindřicha VIII., 1536

Vyjma daní!

Alžběta Bonapartová, Napoleonova švagrová, když jí řekli, že nic v životě není tak neodvratné, jako smrt, 1879

To je zvláštní, vždť jsem se celou noc v kašli cvičil

Ludwig Borne na lékařovo konstatování, že kašle s obtíženim 1837

Kdyby tu byl Bianchon, zachránil by mne!

Honoé de Balzac už téměř v deliriu si vzpomněl na zázračného doktora Horace Bianchona, postavu ze svého díla, 1850

Bůh mi odpustí, je to ostatně jeho řemeslo

Heinrich Heine, 1856

Chystám se na svou polsední cestu, na velký skok do tmy

Thomas Hobbes, 1679

Taste meč a probodněte mne, aby lidé neřekli: Utloukla ho žena!

Abimelech, král izraelský, zasažen do hlavy kanenem, 13. stol. př. n. l.

Tomu nejsilnějšímu

Alexandr Makedonský na otázku, komu zanechává říši, 323 př. n. l.

Sestro, to já jsem objevil, že pijavice mají červenou krev

George Cuvier ošetřovatelce, která mu přikládá baňku s pijavicemi, 1832

Cítím, že mi klesá teplota. Chopte se mých rukou, jsou studené a jiý zcela prozaické

Germane de Staélová, 1817

Sancta simplicita (Svatá prostoto)

Jan Hus, vida jakousi stařenku přkládat poleno k hranici, 1415, patrně legenda

Ježto mě ten kašel udusí, zapřísahám vás, dejte otevřít mé tělo, abych nebyl pohřben zaživa

Fryderyk Chopin, 1849

Kašlat nemohu a pískání mi promiňte. Snad se proto neřekne, že jsem vás na koni této komedie, učení pánové, vypískal, ačkoli byste toho zasluhovali

Talleyrand lékařum, 1838

Uvidím naposledy slunce

Jean Jacques Rousseau, 1779

Nechte trávu

George Sandová, nechtěla mít na hrobě kámen, 1876

Počkej, jen co vyřeším ten problém

Archimédes římskému vojáku, který se ho znovu důrazně ptal na jméno, podrážděn prvou odpovědí (Neruš mé kruhy), 212 př. n. l.

Ani v údolí smrti není dvě a dvě šest

Lev Nikolajevič Tolstoj, když byl znovu vyzván, aby se vrtáil do ruské ortodoxní církve, 1910

Teď umírám klidně, když můj úhlavní nepřítel padl přede mnou

Gottfried Heinrich Pappenheim, velitel katolického vojska, při zpráve o smrti Gustava Adolfa, 1632

Žádný Athéňan ať kvůli mně nenosí smutek

Perikles, 429 př. n. l.

Obětuji tuto tekutinu jako úlitbu Jupiterovu osvoboditeli

Lucius Annaeus Seneca, pro účast na spiknutí proti Neronovi odsouzen k smrti – přeřezal si žíly, přičemž trochu vody vyšplýchlo, 65

Pohřební vůz, kůň, vozka a – dost!

Luigi Pirandello, 1936

Zůstaňte jeetě chvíli, monsieur le Curé, a odcestujeme spolu

Madame Pompadour, 1764

Běda, zdá se mi, že se stávám bohem

Vespasianus, 81 př. n. l.

Dost vysoko, abych vás mohl praštit

Henry Ward Beecher na lékařovu otáku, jak vysoko může zvednout ruku, 1887

Nechte mne umřít v pokoji

Voltaire, 1778

Jde to dobře…umírám těžce, ale nebojím se jít

George Washington, 1799

Myslím, že tuto schůzku budeme muset přeložit na jiné místo

Adam Smith přátelům, 1790

Tritóne, dlužím Aeskulapovi kohouta, postarej se, aby byl dluh vyrovnán

Sokrates, 339 př. n. l.

Vida, šampaňské! To už jsme dávno neměli

Anton Pavlovič Čechov, jemuž lékař předepsal víno, 1904

Ano, až na dno

Charles Dickens, když mu přikazovali, aby se jen klidně položil, 1870

Ještě nezemřel, ale zemře

Ján Palárik, když četl v novinách zprávu o své smrti, 1870

Není správné, aby v domě písní vládl smutek. To se k nám nehodí

Sapfó, 600 př. n. l.

Ano, až na dno

Charles Dickens, když mu přikazovali, aby se jen klidně položil, 1870

Mnoho věcí se mi najednou začíná ujasňovat, začínám je chápat

Friedrich Schiller, 1805

Už jsem zase ve své kůži

Walter Scott, 1832

Nesluší se, aby statečný muž umíral jako zvíře

Šišard, anglosasky válečník, vstal z lože a oblékl si brnění, aby očekával smrt vstoje, 1055

Sestro, vy se snažíte mne uchovat naživu jako kuriózní starožitnost, ale já už jsem hotov, skončil jsem, hodlám umřít

George Bernard Shaw, ošetřovatelce, 1950

Pheidippides, athénský voják, poté co početně slabší Řekové nečekaně porazili Peršany v bitvě u Marathonu, v plné zbroji doběhl oznámit skvělou zprávu do Athén. Když zde na náměstí vykřikl Zvítězili jsme! padl mrtev k zemi. (Na paměť této události vznikla sportovní běžecká disciplína maraton.)

Vše, co povstalo, je pomíjivé. Pracujte pro své vykoupení

Buddha, 480 př. n. l

Žádný Athéňan ať kvůli mně nenosí smutek

429 př. n. l. Perikles, řecký vojevůdce, umíraje na mor

Tomu nejsilnějšímu nebo Tomu, kdo jí bude hoden

323 př n. l.  Alexandr Makedanský, řecký vojevůdce, odpověděl na otázku, komu zanechává říši

Podívejte se, jak umírám

323 př. n. l. Diogenes ze Sinope, řecký filozof

Sbohem a pamatujte mých slov!

270 př. n. I.  Epikuros, řecký filozof

Ctnost je pouhé slovo. Poté nalehl na vlastní meč. Jeho poslední věta se také traduje v básnické podobě: "Ó, ctnosti, nejsi leč pouhé jméno, hanebná otrokyně štěstí."

42 př. n. l. říjen  Marcus Iunius Brutus, Říman, po porážce svých vojsk u Filipp

"Ne, nebudu vedena v triumfálním průvodu."

30 př. n. l., 12. 8.  Kleopatra, egyptská královna, před sebevraždou. Reagovala tak na požadavek vítěze Octaviana, který ji hodlal věst ve svém triumfálním průvodu v Římě.

Podle evangelisty Jana: Dokonáno jest! Podle evangelisty Matouše Bože můj, Bože můj, Proč jsi mne opustil?

okolo 33 (26-36 n. l.), pátek Ježíš Kristus, spasitel, král židovský, umírající v Jeruzalémě na kříži, k Bohu Otci

Krev mu netryská jenom jako z rány, široko odevšad ze žil, jak pukly, proudem se valí, života zdroj...

65 30. 4.  Marcus Annaeus Lucanus; římský básník, císařem Nerem odsouzený k smrti, si podřezal žíly a recitoval vlastní báseň

Obětuji tuto tekutinu jako úlitbu Jupiteru osvoboditeli

 65 Lucius Annaeus Seneca, římský filozof, který na popud svého bývalého žáka Nera měl spáchat sebevraždu, si v lázni přeřezal žíly, přičemž něco vody vyšplíchlo na zem

Jaký umělec ve mně světu odchází! někdy Jaký umělec ve mně umírá!

68 9. 6.  Nero, římský císař-krutovládce, na útěku, než sí za pomoci svého tajemníka-otroka Epaphrodita probodl hrdlo dýkou

Byl jsem vším, a nebylo mi to k ničemu.

211, 4. 2.  Septimius Severus, římský císař

Věřte mi, nebude-li jediný, vládce spravovati toto knížectví, vám předním hrozí ztráta hrdla a veliká škoda lidu

1055, 10.1.  Břetislav I., český kníže, umírající v Chrudimi

Nevyprávěl jsem ani polovinu toho, co jsem viděl...

1324. 8. 1.  Marco Polo, italský cestovatel

Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!" 1346, 26. 8.

S těmito slovy Jan Lucemburský, český král, vyjel slepý k de facto sebevražednému útoku do bitvy u Kresčaku. Výrok je však nedoložen, takže jde spíš o krásnou legendu než o prostou pravdu.

 „Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych mohl lidi zachrániti od hříchů." - Tradovaná poslední Husova slova "Svatá prostoto!", jimiž měl reagovat na to, ie jakási prostá žena přišla přiložit otýpku suchého klestí k jeho hranicí, jsou ovšem zřejmě smyšlená. Blíž pravdě se zdá, že před zažehnutím hranice exekutor pronesl "Svěřujeme tvou duši ďáblu, na což Hus odpověděl: "A,já ji poroučím Kristu!"

1415, 6. 7. Jan Hus, český kazatel, než ho upálili, po výzvě, aby odvolal své názory a zachránil si život

Sem přistup a zapal přede mnou; neb bychť se bál ohně tvého, byl bych se sem nedostal

1416, 30. 5.  Jeroným Pražský, český husitský kazatel, v Kostnici ke katovi, který hodlal za ním podpálit hranici

Florencie, Florencie, cos to učinila?!

1498, 23. 5.- Girolamo Savonarola, florentský dominikánský kazatel, upalovaný na hranici

Prohřešil jsem se proti Bohu i lidstvu, protože mé dílo nedosáhlo té kvality, jaké mělo

1519, 2. 5.  Leonardo da Vinci, všestranný italský umělec a badatel

Pomozte mi, prosím, vystoupit nahoru. K tomu, abych sestoupil, už pomoc potřebovat nebudu.

Sir Thomas More, anglický humanista a státník, cestou k popravišti

 Než se vydám na dlouhou cestu, musím vám přísahat: krále jsem nikdy nepodvedla, konejte svou povinnost. Rychle!

1542, 13. 2. Kateřina Howardová, pátá manželka Jindřicha VIII, před popravou na nádvoří Toweru

Všechno je ztraceno. Mniši! Mniši! Mniši!

1547, 9.4. Jindřich VIII., anglický král

Zatáhněte oponu, fraška skončila. Odcházím hledat to veliké Snad.

1553, 9.4. Francois Rabelais, francouzský spisovatel

1572, 24. 8.  Gaspard de Coligny, francouzský admirál (vůdce hugenotů) byl jeden z hlavníh cílů během tzv. bartolomějské noci. Po přepadení jeho domu vtrhli do Golignyho ložnice Pikarďan Artins a Čech Karel z Janovic, kterému říkali Besme. Ten se zeptal: "Ty jsi admirál, darebáku?" Goligny vyřkl svá poslední slova: "Mladý muži, měl byste mít ohled k mému stáří a k mé nemoci." Besme ho pak probodl píkou a nebohého admirála dobil dýkou.

Bože, smiluj se nad mým ubohým národem!

1584, 10. 7.  Vilém I. Oranžský, holandský místodržící, poté, co na něj vrah Gérard třikrát vystřelil

Všechno, co mám, za jedinou chvíli! nebo: Všechno mé bohatství za jediný okamžik.

1603, 24. 3.  Alžběta I., anglická královna

1610, 14. 5. Jindřich IV., francouzský král, kterého vrah Ravaillac dvakrát hluboce bodl do srdeční krajiny, stačil zašeptat: Jsem zraněn... to nic není. Během několika minut však vykrvácel.

Když je srdce v pořádku, nezáleží na tom, kde je hlava.

1618, 29. 10.  Sir Walter Raleigh, anglický dobrodruh a mořeplavec, před popravou stětím. Často se však traduje také věta rovněž reagující na způsob odchodu ze světa: Je to ostrá medicína, ale účinná proti všem nemocem.

Mé šediny, hle, jaká čest vás očekávala, abyste mučednickou korunou poctěny byly.

1621, 21. 6. Václav Budovec z Budova, jeden ze 27 českých pánů, před staroměstskou exekucí

Rány boží, ten darebák mne zabil!

1628, 23. 8.  Vévoda z Buckinghamu (George Villiers), anglický předseda vlády, popsaný mj. v Dumasových Třech mušketýrech, poté, co byl bodnut námořníkem Johnem Feltonem dýkou, když spěchal na záchod.

Mám dost, příteli, ty se zachraň

1632, 16. 11. Gastav II. Adolf, švedský král, při bitvě u Lützenu ke spolubojovníkovi

Toužím odejít co nejrychleji

1658, 3. 9. Oliver Cromwell, anglický státník (lord protektor), umírající na malárii a infekci močového ústrojí

Snad mě Bůh neopustí

1662, 19. 8.  Blaise Pascal, fancouzský fyzik a filozof

Přísahám...

1673,17. 2. Moliere, francouzský dramatik, jako herec ve hře, kterou sám napsal

Chystám se na svou poslední cestu, na velký skok do tmy

1679, 4. 12.  Thomas Hobbes, anglický filozof

Lomikare, zvu tě na boží soud, do roka a do dne!

1695, 28. 11. Jan (Sladký) Kozina, představitel chodských sedláků, před popravou

Proč pláčete? Myslela jste snad, že tu budu navěky? Předpokládal jsem že umírání je daleko těžší...

I715, 1. 9.  Ludvík XIV.; francouzský král, k milence madame de Maintenon

Pohleď, jak pokojně může umírat křesťan!

1719, 17. 6.  Joseph Addison, anglický básník

Vše odkazuji ..

1725, 8. 2.  Petr Veliký, ruský car, umíraje následkem prasklého močového měchýře

Ach - Němec a génius! To je zázrak, pozvěte ho dál!

1749, 9. 10.  Jonathan Swift, anglický spisovatel, kterému byla ohlášena návštěva německého skladatele Händela. Podle jiného zdroje, když před smrtí zešílel: Já jsem já

Netrpím, přátelé, jen existovat mi činí jisté potíže

1757, 9. 1.  Bernard de Fontenelle, francouzský předosvícenský filozof

Zůstaňte ještě chvíli monsieur Le Curé, a odcestujeme spolu

1764, 15. 4. Madame Pompadour, francouzská celebrita, ve Versailles

Co mi tady předzpěvujete je falešně. Mohu vás ujistit, že nemáte žádný hlas.

1764, 12. 9. Jean Philippe Rameau, francouzský skladatel, ke knězi, který mu přišel dát poslední pomazání a připravoval ho na smrt. 

Tak už je to tady

1768, 18. 3. Laurence Sterne; anglicky prozaik

Podejte panu Dayrolessovi židli

1773, 24. 3.  Philip D. Stanhope, lord Chesterfield, anglický státník a spisovatel, se svou proslulou zdvořilostí

Odpusť mi, lide pravoslavný, čím jsem se proti tobě provinil

1775, 21. 1.  Jemeljan Ivanovič Pugačov, vůdce kozácké vzpoury proti Kateřině II, původně donský kozák, než poklekl k popravčímu špalku, se zbožně hluboce ukláněl a křižoval

Otevři okno, ať uvidím naposledy slunce

1778, 2. 7.  Jean Jacques Rousseau, francouzsko-švýcarský filozof, k ženě

encyklopedista Prvním krokem k filozofii je nedůvěřivost

1784, 31. 7.  Denis Diderot, francouzský filozof,

Umírajícímu nejde nic snadno

1790, 17. 4.  Benjamin Franklin, americký badatel a politik, na radu dcery, ať zkusí v posteli změnit polohu, aby se mu lépe dýchalo

Neříkal jsem vám, že jsem Requiem psal pro sebe?

1791, 5. 12. Wolfgang Amadeus Mozart, rakouský skladatel

Ještě chvíli počkejte, pane popravčí, malý moment...

1793, 8. 12.  Madame Marie-Jeanne du Barry, Francouzka, odsouzená revolučním tribunálem za sympatie s royalisty, v zoufalé snaze prodloužit si život, oslovila na pařížském náměstí Svornosti kata